Doplatek pojistného na zdravotní pojištění do minimálního vyměřovacího základu

V praxi dochází k oběma situacím - někdy zaměstnavatel není povinen provádět dopočet a doplatek pojistného a někdy naopak ano. Podívejme se na ně.

Pokud je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného na zdravotní pojištění do zákonného minima tehdy, pokud by:

• byla zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem pojistného i stát (resp. by pro tuto osobu neplatil minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění), nebo
• osoba současně pracovala u jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo by případně bylo v úhrnu příjmů alespoň minima dosaženo, popř.
• osoba současně podnikala a platila by alespoň minimální zálohy na pojistné jako OSVČ, což by zaměstnavateli dokladovala čestným prohlášením.

Pokud zaměstnavatel nemá k dispozici žádný z dokladů, který by ho opravňoval k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu, je povinen provést dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu nebo do poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Když zaměstnanec dodatečně oznámí skutečnost, že měl a má ještě příjem u jiného zaměstnavatele (anebo když se mzdová účetní na tuto okolnost nedotazovala při nástupu zaměstnance do zaměstnání, resp. při poklesu příjmu v průběhu zaměstnání), pak v důsledku provádění dopočtu vzniká u zaměstnavatele, de facto u zaměstnance, přeplatek s nárokem na vrácení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.…