Práce ve svátek

Malé „opáčko“ nikdy neškodí. A protože přes sebou máme sváteční dny, podívejme se na tuto oblast zpohledu pracovněprávního a mzdového.

Prací ve svátek se rozumí práce v den státního svátku, kterým je podle § 1 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů. Patří k nim i dny 5. a 6. července, na které se můžeme těšit příští týden.

Svátek je podle § 91 ZP dnem pracovního klidu. Práci ve svátek může zaměstnavatel nařídit  jen výjimečně, a to jen pro výkon prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech a které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu a dále práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Doba svátku trvá od 00:00 do 24:00 hodin příslušného kalendářního dne. Pouze u zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná podle § 91 odst. 6 ZP den svátku (pracovního klidu) hodinou odpovídající nástupu směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Končí v tomto případě hodinou, kterou končí poslední směna. Takto stanovený počátek a konec svátku je možno použít pro účely práva na mzdu, odměnu z dohod a pro zjišťování průměrného výdělku.

Za práci ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Za dobu čerpání náhradního volna zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradní volno je zaměstnavatel zaměstnanci povinen poskytnout nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce…