Právní úpravu zrušení pracovního poměru ve zkušební době obsahuje ustanovení § 66 zákoníku práce. Tuto možnost může využít jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel.
Aby je bylo možné použít, musejí být splněny dva základní předpoklady, a to že:
- zkušební doba byla vůbec sjednána,
- tato doba ještě trvá (a nedošlo tedy k jejímu uplynutí).
Ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době může přistoupit jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, a to z jakéhokoliv důvodu, nebo bez uvedení důvodu.Zaměstnavatel není přitom omezen výčtem jakýchkoliv ochranných dob. K rozvázání pracovního poměru tímto způsobem může z jeho strany dojít např. též v době dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance (s níže uvedenou výjimkou), s těhotnou zaměstnankyní nebo se zaměstnanci čerpajícími mateřskou či rodičovskou dovolenou. Musí se ale zdržet diskriminačního jednání, tj. zrušení pracovního poměru nesmí být vedeno diskriminačním znakem (což může být právě např. těhotenství zaměstnankyně nebo nepříznivý zdravotní stav zaměstnance).
Také pro zrušení pracovního poměru předepisuje zákoník práce zásadně písemnou formu (jiné než písemné zrušení je jen zdánlivé a nemá žádných právních účinků)
Dle ustanovení § 66 odst. 1 ZP věta druhá platí, že zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Účelem tohoto zákonného omezení je, aby zaměstnavatel namísto poskytování náhrady mzdy nebo platu nezrušil se zaměstnancem pracovní poměr ve zkušební době, a zaměstnanec se tak nedostal v důsledku této skutečnosti do situace, že by nebyl nijak finančně zabezpečen. Pokud by totiž pracovní poměr skončil, zaniklo by i právo zaměstnance na poskytování zmíněné náhrady. Nárok na nemocenské by mu ale vznikl nejdříve od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti (karantény). Cílem je tedy zamezit spekulativnímu jednání zaměstnavatele v této věci.
Za porušení tohoto pravidla nelze dle mého názoru ale považovat případ, kdy zaměstnavatel…